(Ne)obyčejný kluk je kniha, která vás do zavede do světa jinakosti. R. J. Palaciová napsala příběh o Augustovi, jedenáctiletém klukovi, který se má poprvé vydat do školy mezi děti. Problém je v tom, že se narodil s genetickou poruchou a tím pádem s obličejem, který prostě přitahuje pozornost všech lidí okolo. Děti se většinou vyděsí, dospělí se snaží na sobě nedat nic znát, ale Auggie si stejně vždycky všimne, jak to s nimi cukne, když ho vidí. Celkem přirozeně mu vadí oba dva protikladné přístupy: Buď na něj ostatní "civí" nebo odvrací pohled, aby se nemuseli dívat.
Celý příběh je popsaný z pozice dětí. Cenné je určitě Augustovo vyprávění, které se několikrát v knize vrací. Ale kapitola, ve které se svěřuje jeho sestra Via, je neméně dojemná. Ukazuje, jak stateční bývají sourozenci, ty tzv. normální děti, které zdánlivě žádnou zvýšenou péči nepotřebují. Pomocí příběhů spolužáků a kamarádů, kteří někdy popisují stejnou událost z jiného pohledu, se v knize skládá celý obraz o tom, jaké to asi může být "Být opravdu jiný".
Svět dětí bývá někdy krutý. Jenže dost často zrcadlí jen předsudky dospělých. Jak tak pročítáme jednotlivá dětská vyprávění, zjišťujeme, jak důležitá jsou pro ně přátelství a upřímnost, jak bojují se strachem ze zesměšnění nebo s šikanou a jak si nakonec umí s tím vším poradit mnohem lépe než lecjaký dospělý. A tak to moudro, o kterém už kdysi mluvil Malý princ a sice, že nejdůležitější věci se skrývají uvnitř a nezáleží na tom, jak člověk vypadá, se tu postupně dostává víc a víc na povrch.
Trailer ke knize:
Když jsem dětem ve škole kousek z knihy přečetla, začaly o tom nahlas přemýšlet. Jaké to je být na první pohled jiný než ostatní. Když se Auggie rozhodoval, jestli půjde do školy, psaly mu děti dopis s doporučením, co je pro něj nejlepší.
Celý příběh je popsaný z pozice dětí. Cenné je určitě Augustovo vyprávění, které se několikrát v knize vrací. Ale kapitola, ve které se svěřuje jeho sestra Via, je neméně dojemná. Ukazuje, jak stateční bývají sourozenci, ty tzv. normální děti, které zdánlivě žádnou zvýšenou péči nepotřebují. Pomocí příběhů spolužáků a kamarádů, kteří někdy popisují stejnou událost z jiného pohledu, se v knize skládá celý obraz o tom, jaké to asi může být "Být opravdu jiný".
Svět dětí bývá někdy krutý. Jenže dost často zrcadlí jen předsudky dospělých. Jak tak pročítáme jednotlivá dětská vyprávění, zjišťujeme, jak důležitá jsou pro ně přátelství a upřímnost, jak bojují se strachem ze zesměšnění nebo s šikanou a jak si nakonec umí s tím vším poradit mnohem lépe než lecjaký dospělý. A tak to moudro, o kterém už kdysi mluvil Malý princ a sice, že nejdůležitější věci se skrývají uvnitř a nezáleží na tom, jak člověk vypadá, se tu postupně dostává víc a víc na povrch.
Trailer ke knize:
Když jsem dětem ve škole kousek z knihy přečetla, začaly o tom nahlas přemýšlet. Jaké to je být na první pohled jiný než ostatní. Když se Auggie rozhodoval, jestli půjde do školy, psaly mu děti dopis s doporučením, co je pro něj nejlepší.
Není to typicky dětská literatura. Knížka ale vzbuzuje spoustu otázek, o kterých se dá s dětmi povídat. Augustův příběh je zaujal a jsou zvědavé, jaké to bude dál. Občas se mě ptají: "Jak se má Auggie dneska?"
Při brouzdání na internetu jsem narazila na článek, ve kterém Jen Vincent (učitelka) píše o čtení a doporučování knížek. (Ne)obyčejný kluk (v originále Wonder) si našel cestu k jedné její žákyni, která se s příběhem mohla docela dobře ztotožnit. Její rodiče a sestra byli překvapeni, jak přesně autorka zvládla popsat pocity a zkušenosti jednotlivých postav. Tak si říkám, že ta kniha bude napsaná dobře.
R. J. Palaciová: (Ne)obyčejný kluk
Přeložila Renata Greplová
Vydal Knižní klub v roce 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat